[ Spolupráce s Vojtěchem Kaasem a Janem Kalivodou z Progres Atelieru ]
Budova původně obecné školy, byla dokončena v roce 1934 podle návrhu architektů V. Vondráška a Ing. J. Kubína. Za dobu své existence prošla několika stavebními úpravami různé technické i architektonické úrovně.
Během posledních let bylo zpracováno několik studií, které měly řešit nedostatek volných míst pro nové žáky a zároveň provozní kolize a špatný technický stav některých částí budovy. Všechny návrhy počítaly s dostavbou nového objektu směrem do školní zahrady. Po důkladné analýze stávajícího stavu navrhujeme odlišný přístup.
Myslíme si, že je správné se v rámci projektu věnovat problematickým místům vzniklým nešetrnými stavebními zásahy a nově vzniklými provozními nároky. Nenavazujeme proto na nekvalitně řešené části, nedolepujeme další apendix, ale pracujeme s návrhem v dialogu s původní historickou budovou. Zvenku samozřejmé doplnění nechává uvnitř vzniknout moderním, zajímavým a prosvětleným prostorům.
Novou nástavbu navrhujeme nad půdorysem tělocvičny a jejím zázemím. Velké ocelové nosné rámy, dávají vzniknout převýšeným podkrovním prostorům pro výuku výtvarné výchovy, chemie fyziky a aktivity školní družiny. Specializované učebny jsou velkoryse otevřené v krovu až do výše sedmi a půl metru. O kvalitní studijní prostředí se stará oboustranné nasvětlení denním světlem a akustický obklad z dřevovláknitých desek. Do méně kvalitních prostor v historické budově umisťujeme hlavní šatny o kapacitě 300 skříněk. Jejich dominantou je tunu vážící dubový kmen, který své místo v šatnách musel najít bez pomoci mechanizace.
Největší učebna školní družiny vzniká adaptací původního zázemí tělocvičny v přízemí. Má rozlohu 75 m2 a je napojena na zpevněnou plochu vnitřního atria s přírodním amfiteátrem. Může sloužit jako multifunkční prostor pro různé školní i mimoškolní akce (semináře, workshopy, setkání, zasedání...). Všechny učebny jsou doplněny autorskými grafikami z divadelních her Járy Cimrmana. Chráněné atrium se solitérním stromem volně parafrázuje rajský dvůr kláštera. V současné době je mimo školní provoz obcí využíváno jako letní kino. Jeho náladu spoluurčuje použití přírodních materiálů – žulové dlažby malého formátu tzv. Pražské mozaiky a masivních dubových trámů pro posezení v hranách schodů.
Nezávislý provoz družin zajišťuje přístavba schodiště a zázemí. Nerezová pavučina natažená zrcadlem schodiště přes všechny patra slouží jako zábradlí i galerie výtvarných prací žáků. Provozně jsou nové části napojeny jak na stávající komunikační systém školy, tak na nově navržený bezbariérový vstup v severní části, který umožňuje oddělit provoz školy a družiny. Díky konceptu stavění nad již zastavěným půdorysem minimalizujeme zásahy do školní zahrady a vzniká tak prostor pro adekvátní předpolí nového vstupu. Parter tvoří kombinace žulových, betonových, dubových a rostlinných povrchů. Školní zahradu chrání plot z ocelové pozinkové pásoviny, který díky navrženému rozestupu lamel otevírá při chůzi po chodníku rozmanité průhledy kolemjdoucím.
Poděkování patří investorovi, městské části Praha Lysolaje, který nám po celou dobu projektu důvěřoval, nechal nás dokončit dílo včetně návrhu poslední lavičky, či vstupní branky a podpořil naše myšlenky v kritických bodech při reliazci.
Fotografie: Alexandra Timpau
[ Spolupráce s Vojtěchem Kaasem a Janem Kalivodou z Progres Atelieru ]
Sídlo společnosti Aon Central and Eastern Europe, a.s. se nachází v Praze na rohu Jindřišské ulice a Václavského náměstí. Naším prvním drobným úkolem v novobarokní budově postavené roku 1896 podle návrhu Friedricha Ohmana byla rekonstrukce jídelny. Následoval návrh malé části openspace v zadním traktu a nakonec řešení masterplanu celého patra o výměře 1100 m2 včetně zpracování projektové dokumentace a koordinace kompletní rekonstrukce všech prostor.
Přání investora bylo od začátku artikulováno jasně: vytvořit reprezentativní sídlo firmy, kvalitní pracovní prostředí, dostatek odpočinkových prostor a odpovídající zázemí. Kromě kapacitních požadavků na jednotlivé funkční části a důrazu na použití přírodních a kvalitních materiálů žádné konkrétní zadání nezaznělo. Důvěra a svoboda nám dodaly o to větší energii pro někdy náročné hledání adekvátních odpovědí na nejednoznačné otázky. Hlavu jsme si lámali především nestandardními prostorovými omezeními a implementací moderních technologií a ergonomických standardů do historického prostředí. To vše při maximálním zachování cenných řemeslných prvků a respektování genia loci budovy.
Tři základní motivy, které se v prostorech celého patra v různých podobách prolínají, vzájemně doplňují a vyvažují jsou – reprezentace, práce a odpočinek. Reprezentační prostory zahrnují vstupní halu s dokonalým hranolem mosazného recepčního pultu a obřím světelným mrakem. Dále hlavní jednací místnost pro 36 osob, kterou lze rozdělit na tři nezávislé meeting roomy díky speciálně vyvinutému systému posuvných čalouněných panelů mimořádné akustické kvality. A především VIP meeting room, kterému dominují majestátní kruhový stůl s palisandrovou kresbou pod klavírním lakem a v průměru dva metry velký z jedné niti upředený lustr. Ten se na své místo dostal oknem v noci za pomoci horolezců a architektů.
V druhému okruhu jsme se věnovali péči o konkrétní pracoviště i nabídce různorodých pracovních prostředí. Všechna místa jsou vybavena ergonomickými polohovatelnými stoly. Celým openspacem proplouvají subtilní světelné profily ovládané inteligentním systémem s možností variovat míru přímé a nepřímé složky. Prostorovou akustiku obstarávají pod stropem zavěšené velkoformátové panely. Vše doplňují živé zelené stěny v čelech openspace a stromy rostoucí ze čtyři metry dlouhého parketového stolu. Každý ze zaměstnanců může pro rychlé setkání využít čalouněné meeting pointy zavěšené na stěnách hlavní chodby, odbavit hovor ve phoneboxu u dubového špalku, vyřídit krátké jednání v micro office s pláštěm ze skla a surové oceli či využít celé řady menších jednacích místností.
Do třetice diverzitu rozšiřuje nabídka odpočinkových prostor. Jedná se o malé přesně definované body na akupunkturní mapě patra, které jsou pro fungování celku velmi důležité. V lunchroomu se kolegové potkávají u masivního dřevěného stolu s lavicemi nad šálkem čerstvé vlastnoručně připravené kávy nebo při obědě. Mají zde možnost najít soukromí na vykonzolovaném balkonu z bílého perforovaného plechu pod jemným světlem levitujících origami svítidel. Lounge slouží jako zóna klidu, místo neformálního setkávání nebo jako mini kino při napínavých sportovních přenosech. Wellbeing ukrytý za mechovou stěnou poskytuje možnost meditace, soustředění, soukromí a komoditu nejvzácnější - ticho. Jeho pět metrů vysoký kruhový prostor vyskládaný z dřevěných profilů je využíván rovněž pro cvičení a jednou týdně zde po celý den probíhají v rámci benefitu pro zaměstnance masáže.
Velký dík patří investorovi za jeho nadhled, důvěru v naše schopnosti a trpělivost vše dotáhnout až do posledního detailu. A také dodavatelům, kteří se zhostili v mnoha případech nelehce realizovatelných zadání (akustické panely, posuvné příčky, telefonní boxy, relaxační místnost…).
Fotografie: BoysPlayNice
[ Spolupráce s Vojtěchem Kaasem a Janem Kalivodou z Progres Atelieru ]
Podstatou rekonstrukce je navrácení vizuální a funkční kvality dříve zdevastovaným objektům. Řešení přistupuje ke stavebním úpravám s patřičným respektem k historiké hodnotě obou objektů.
STS, DSP, AD
[ Spolupráce s Vojtěchem Kaasem a Janem Kalivodou z Progres Atelieru ]
Nedávno dokončený výstavní objekt slouží jako nová brána do areálu PVA EXPO v Letňanech. Jeho součástí je i vstupní hala, která odbavuje větší část návštěvníků, poskytuje moderní zázemí pro celý areál a ukrývá v sobě kongresový sál pro 650 osob.
Na základě řady studií a variant jsme definovali jasně čitelný koncept, který se ve třech fázích zrealizoval. Jednoduchým vložením nezávislé a výrazově odlišné struktury do existující průmyslové haly redefinujeme její vnitřní prostor. Vznikají tak dva propojené a přesto velice odlišné světy – velkorysý foyer s otevřenou galerií a multifunkční kongresový sál. První je otevřený, rušný, plný života a pohybu. Červená podlaha v kontrastu s bílým lesklým pláštěm a průmyslovými ocelovými nosníky tvoří výrazný a na první pohled snadno zapamatovatelný obraz. Prostor sálu je naopak záměrně tlumenější a nechává tak vyniknout tomu co se v něm děje. Příjemný dojem podporuje kvalitní akustické řešení, stmívatelná svítidla, měkký koberec a jednoduchá černo-bíla barevnost. Propojení je realizováno pomocí pěti lapidárních zářezů v rytmu stávající konstrukce haly. Zjednodušují orientaci, průstupnost a přes velkoformátové prosklení nechávají přehlédnout nerušeně celý prostor. Navrhovaný objekt obsáhne veškeré nutné zázemí, VIP skybox, skladové plochy, podružné provozy a technologie. Zároveň umožňuje proměňovat výraz a charakter obou hlavních částí pomocí multimediální projekce na svůj bílý hladký plášť. Objekt je tvořen nosným stěnovým systémem z tenkostěných profilů opláštěných sádrovláknitými deskami a finalizován nátěrem. Propojení s přízemím zajišťuje dvojice subtilních ocelových schodišť a velkoprostorový evakuační výtah.
STS, DSP, DPS, INT, AD
[ 1. místo v architektonické soutěži o návrh ]
První dojmy, které v nás po návštěvě místa zůstaly, zásadně ovlivnily celý tvůrčí proces. Stávající historická budova školy je krásná, dominantní stavba, která vévodí celému náměstí. Přístavba školy by tedy měla být pokorná, klidná budova, která se nesnaží pozornost strhávat na sebe. Měla by stávající objekt harmonicky doplnit a obstát by měla zejména kvalitou zpracování a jednoduchým provozním řešením. Měla by se zdržet výrazných gest a extravagance. Na pozemku školy a v jeho zahradě upoutá pozornost především množství a stáří vzrostlé zeleně, která celou zahradu uzavírá a zároveň cloní ruchu okolní dopravy. Rozhodli jsme se navrhované stavby umístit tak, aby stávající stromy zůstaly v co největší míře zachovány a travnaté pobytové plochy zabrané novými objekty nahradit.
Architektonická forma nové budovy je jednoduchá hmota sestávající z podnože, ve které se nachází školní jídelna, kuchyně a sportovní hala, a z třipatrové věže učeben. V návrhu jsme využili příhodnou morfologii pozemku a svažitý terén zahrady tak, že po zahloubení velké části objemu podnože do země se z její rovné střechy stává součást pobytové plochy exteriéru. Výšková úroveň střechy plynule navazuje na úroveň horní části zahrady. Střecha tak ve velké míře nahrazuje zastavěnou plochu pozemku. Plocha střechy je dostatečně velká i pro případné umístění venkovního hřiště. Fasáda podnože i věže je členěna přísným rastrem okenních otvorů. Celkové půsebení má vzbuzovat klid, vznešenost a eleganci. Věž s učebnami je částečně skrytá za historickou budovou školy.
Jedná se o rekonstrukci společných prostor historického bytového domu ve Vysočanech
[ Spolupráce s Vojtěchem Kaasem a Janem Kalivodou z Progres Atelieru ]
Při navrhování domu jsme vycházeli především z charakteru místa - malé vesničky na Vysočině. Její historické jádro vykazuje typické znaky místní tradiční architektury. Patří mezi ně orientace hřebene kolmo ke svahu a časté materiálové rozdělení odolného kamenného soklu a lehké dřevěné vrchní stavby. Díky respektování těchto principu spolu s citlivým usazením do terénu, zapadá stavba přirozeně do výrazně tvarované okolní krajiny.
Obdélný pudorys spolu s jednoduchou sedlovou střechou tvoří lapidární hmotu. Pro dotvoření klidného dojmu jsme použili tradiční materiály {štuková omítka, dřevěný obklad, pálená krytina). Díky usazení domu a jemné modelaci pozemku mají obě patra přímý výstup na terén. Dřevem opláštěná vrchní část domu výškově navazuje na uliční komunikaci, odkud je přístup na pozemek pro pěší i automobily. Abychom nedegradovali celkový výraz, řešíme parkovací přístřešek pro dva vozy v jednotném designu s vlastním domem. Přístřešek zároven kryje hlavní vstup dodomu. Vstupní podlaží obsahuje zádveří, dětské pokoje, ložnici, technické zázemí a halu se schodištěm. Hala spojuje obě patra provozně i vizuálně. Většinu spodního podlaží zaujímá velkorysý otevřený obytný prostor s navazující terasou. Jednotlivé prosklené plochy jsme pečlivě komponovali s ohledem na výhledy, intimitu a světelné změny během dne i roku. V zadní části dispozice je umístěna pracovna se samostatným zázemím.
studie
[ Spolupráce s Michalem Volfem ]
Velkokapacitní koncové nádraží na Žižkově bylo primárně vystavěno jako zásobovací uzel, překladiště a současně sklad pro dovoz potravin. Stavba byla zahájena v roce 1930 a její projekt byl zadán architektům Karlu Caisovi a Vladimíru Weissovi. Funkcionalistická stavba je vytvořena ze správní budovy ve spojení s dvouetážovými skladišti a půdorysně navržena jako „účko“, které objímá přivedenou železniční trať. Obě skladištní budovy se skládají ze sekcí obdélného půdorysu tak, aby je bylo možné podle potřeby pronajmout samostatně různým zájemcům. Každý samostatný sklad je vybaven vlastním vchodem, hygienickým zázemím, spojovacím schodištěm a nákladními výtahy. Sklad je podlouhlá místnost lemovaná po stěnách okny, s vysokým stropem a dvěma řadami osmibokých sloupů po šesti. Sloupy mají strohé dvakrát zalomené hřibové hlavice. Výtahy ze skladišť vedou i do suterénních podlaží. V suterénu jsou severní i jižní křídlo skladišť spojeny podzemními tunely v místech, kde na povrchu probíhají spojovací můstky. Z místa dýchá jednoduchost - čisté linie a hladké plochy oproštěné od dekoru. Velmi střídmá barevnost v rozsahu bílé, šedé a černé doplňována materiály jako je beton, železo a sklo.
Zadáním bylo do dvou podlaží v jedné skladištní sekci navrhnout soubor tělocvičných prostor se zázemím. V přízemním sále s vysokými stropy sál pro kalisteniku a parkur. V patře pak menší sály, šatny, sprchy, toalety. K objektu jsme se snažili přistoupit s patřičným citem a respektem, jaký si zasluhuje. Všechna nová architektura (stěny, schodiště, nábytek apod.) stejně jako provozní prvky tělocvičny (překážky, hrazdy, apod.) by měly být vkládány s ohledem na stávající rastr sloupů, osovitost a souměrnost historické budovy. Barevné řešení nově vložených prvků by mělo být střídmé, aby vyniknul samotný prostor - “barevnost” nebo živost dodají prostoru sami lidé svojí přítomností a prováděnou aktivitou V nárvhu je tedy redukován počet nových materiálů na minimum - na černo a šedo nabarvené desky OSB.
STS, AD
[ Soutěžní návrh ]
[ Soutěžní návrh ]
[ Soutěžní návrh, spolupráce s Janem Šormem ]
_Hlavním principem návrhu bylo navrhnout budovu tak, aby každá kmenová třída měla svou vlastní zahradu, dvorek, který slouží jako rozšíření samotné třídy. Školu jsme tedy navrhli jako terasový dům. Kromě venkovní výuky může na terasách docházet k zahradničení, tvoření, socializaci, trávení času o přestávkách. Žáci každé kmenové třídy se o svou zahradu budou starat a dotvoří si ji k obrazu svému. Dojde tak k vytvoření pevné vazby žák-škola. Každý může přispět k tomu, jak se bude dvorek využívat, co se zde bude pěstovat nebo i chovat. Třídy jsou směrem k zahradě prosklené a dochází tak k smazání hranice exteriér - interiér. V brownfielfdové lokalitě jako je tato jsme se snažili o propojení učeben s trochou zeleně.
[ Soutěž o návrh na řešení nové svazkové základní školy ]
Škola je navržena jako sestava jednotlivých objektů tříd, kde ke každé třídě náleží dvorek/zahrada, který slouží jako rozšíření samotné třídy. Kromě venkovní výuky zde může docházet k zahradničení, tvoření, socializaci. Žáci každé kmenové třídy se o svou zahradu budou starat a dotvoří si ji k obrazu svému. Dojde tak k vytvoření pevné vazby žák-škola. Každý může přispět k tomu, jak se bude dvorek využívat, co se zde bude pěstovat nebo i chovat. Třídy jsou směrem k zahradě prosklené a dochází tak k smazání hranice exteriér – interiér. Jednotlivé objekty tříd jsou propojeny chodbami, které ústí do centrální páteřní chodby. Sportovní hala a objekt s jídelnou a gastro-zázemím je ke škole napojena v severozápadní části.
[ Spolupráce s Vojtěchem Kaasem a Janem Kalivodou z Progres Atelieru ]
Půda bude rozdělena na dvě samostatné bytové jednotky. Byt severní a jižní. Vstup do řešeného severního bytu je přímo z patrové podesty do prostor bývalé prádelny. Ze zádveří s vestavnou skříní lze pokračovat buď po trojici schodů do hlavního obytného prostoru, nebo přes utilitární místnost s prádelnou do prostorné kuchyně. Kuchyň je řešena jako ostrůvková s přímým vstupem na přilehlou terasu. V kuchyni je přiznán původní strop s klenbami. Hlavní obytná místnost je výškově převýšena a přirozeně dělena plnými vazbami vaznicového systému krovu na část s jídelním stolem a část se sedací soupravou. Na vstupním podlaží se dále nachází prostorný rohový pokoj a koupelna se zádveřím. Z obytného prostor u vedou schody do patra na prostornou podestu, z které se vstupuje do ložnice, druhé koupelny a kotelny umístěné nad hlavním domovním schodištěm.
studie
Soutež na novou Základní školu v Chýni.
Koncept budovy nové školy v Chýni vychází z jednoduchého tvaru kříže. V objektu se kříží dva různé provozy – výuka žáků vs. sport a kultura pro veřejnost. Obě funkce se prolínají v centrálním prostoru foyer (auly), kde schody vertikální komunikace zároveň vytváří hlediště přednáškám, kulturním produkcím, besídkám. Tvoří místo pro setkávání studentů, četbu a odpočinek - skutečné srdce školy.
Soutež na přístavbu Základní umělecké školy A.M.Buxton v Úpici.
Návrh postoupil do druhého kola.
Přístavba, je navržena tak, aby co možná nejméně násilnou formou prolnula do stávajícího parku a stala se jeho přirozenou součástí. Proporce pozemku definuje podélnou kompozici hmot. Dominantou řešení je organicky tvarovaná zelená střecha, která se svažuje až k zemi a vytváří venkovní amfitéátr, hlediště. Travnatá střecha částečně nahrazuje zastavěnou plochu navrhované přístavby. V kontrastu s touto hmotou je pak geometrické podélné křídlo hlavního vstupu a foyeru. Propojení s historickou vilou školy zajišťuje prosklená lávka. V přístavbě je umístěn hlavní sál, který funguje zároveň jako učebna hudební výchovy, prostory pro taneční a baletní přípravu, učebna výtvarných oborů a potřebná zázemí.
[ v ateliéru CASUA s.r.o. ]
Objekt hmotově vychází z tradičního uspořádání venkovských statků. Budovy jsou uspořádány půdorysně do tvaru písmene U. Po jedné straně je křídlo evokující tradiční sýpku, chlívky, kůlnu. Po straně druhé je křídlo vycházející z typologie světnice, komory, maštale. Obě křídla jsou v čele spojena objektem stodoly. Uprostřed je dvůr jako ústřední bod celého objektu. Celý objekt je zastřešen sedlovou střechou. Směr expozice a hierarchie prostor je podtržen gradací objektu od nižší části (severozápadní křídlo), přes stodolu, až po nejvyšší bod (severovýchodní křídlo). Exteriérová část expozice je rozmístěna na dvoře (ukázky historických strojů) a v zahradě (ukázky historických strojů a zemědělských prací).
studie
[ v ateliéru CASUA s.r.o. ]
Ing.arch. Petr Sova
Ve Střešovičkách 15, Praha 6, 169 00, Česká Republika
info@petrsova.cz
tel. +420776160955
Věnuji se širokému okruhu projektů. Od návrhu interiérů či rodinných domů, po objekty velkého měřítka a sídelních celků.
Ve spolupráci se rozmanitým spektrem odborníků zajišťuji kompletní architektonický servis všech fází projektu od prvotních konzultací po finální kolaudaci.
CV:
2002-2009 - studium na FA ČVUT / 2007 - studium na Faculdade de arquitectura Universidade de Lisboa / 2009 - diplomní projekt pod vedením Prof. Ing. arch. Jana Bočana / 2009-2014 - zaměstnán v ateliéru CASUA / 2013 - získání autorizace ČKA číslo 04055 / 2014-dosud - výkon povolání jako svobodný architekt / 2014-2016 - spolupráce s ateliérem Progres / 2017 - spolupráce s galerií Kvalitář / 2017 - 1. místo v soutěži Starý Plzenec 2020 - česká cena za architekturu 2020 - cena společnosti Velux za ZŠ Járy Cimrmana v Lysolajích